1. Úvod

V srdci New Yorku, mezi září Broadwaye a ruchem Wall Street, pulzuje již téměř sto let hokejová legenda – tým New York Rangers. Od svého založení v roce 1926 se Rangers stali nejen pilířem NHL, ale i symbolem odolnosti, tradice a vášně, která spojuje generace fanoušků. Jako jeden z původních šesti klubů tzv. „Original Six“ nesou v DNA příběhy slavných vítězství, hořkých porážek a nezapomenutelných hrdinů, od Billa Cooka po Marka Messiera.

Tento článek provede čtenáře stoletou historií Rangers, od prvních triumfů ve 30. letech přes temné období „prokletí“ bez Stanley Cupu až po magický rok 1994, kdy tým po 54 letech dobyl nejcennější trofej. Zaměříme se i na moderní éru, v níž Rangers bojují o návrat na vrchol s hvězdami jako Artemi Panarin nebo Igor Šestjorkin. A neopomeneme ani kulturní odkaz klubu – ať už jde o ikonický Madison Square Garden, rivalitu s Islanders, nebo vliv na populární kulturu.

2. Založení a raná historie (1926–1940)

V roce 1926 se newyorský podnikatel Tex Rickard, známý svým působením v boxu a zábavním průmyslu, rozhodl přinést do pulzující metropole profesionální hokejový tým. S podporou tehdejšího prezidenta NHL Franka Caldera tak vznikli New York Rangers – jméno odkazující na Rickardovu přezdívku „Tex’s Rangers“, inspirovanou legendárními jezdeckými jednotkami. Už od počátku bylo jasné, že tento tým nebude jen dalším klubem v lize, ale ambiciózním projektem, který má dobýt srdce náročných newyorských fanoušků.

Rangers se stali součástí tzv. „Original Six“, skupiny původních týmů NHL, a svůj domov našli v Madison Square Garden, aréně, jež se záhy proměnila v jeden z nejikoničtějších hokejových chrámů světa. Už v prvních letech tým překvapil svou konkurenceschopností. Pod vedením kouče Lestera Patricka, bývalého hráče a vizionáře, který zavedl revoluční taktiky (např. střídání brankářů během zápasu), Rangers rychle rostli.

Klíčovou postavou raných úspěchů byl Bill Cook, kapitán a útočník, který spolu se svými bratry Bunem a Fredem tvořil slavnou útočnou linii „Bread Line“. V sezóně 1927–1928 dovedli Rangers k prvnímu Stanley Cupu v historii, když ve finále porazili Montreal Maroons. O pět let později (1933) přidali druhý titul, tentokrát proti Toronto Maple Leafs. Tyto triumfy nebyly jen sportovními úspěchy, ale také důkazem, že hokej může v New Yorku konkurovat baseballu nebo boxu.

Rané období Rangers však nebylo jen o slávě. Tým čelil finančním výzvám (zejména během Velké hospodářské krize) a rostoucí konkurenci. Přesto se stal symbolem houževnatosti – například v roce 1940, kdy Rangers získali svůj třetí Stanley Cup díky hvězdám jako Dave Kerr (brankář) nebo Bryan Hextall (střelec vítězného gólu ve finále). Tento titul však zároveň odstartoval paradoxně nejdelší „sucho“ v klubové historii – následujících 54 let bez trofeje, což dalo vzniknout pověsti o „prokletí roku 1940“.

Rané roky Rangers tak představují mix průlomových inovací, charismatických osobností a zápasů, které položily základy legendy. Ačkoli tým ještě netušil, jak dlouhá cesta k další slávě ho čeká, jeho identita jako „klubu, který nikdy nevzdává boj“, byla už tehdy pevně ukotvena.

3. Zlatá éra a období sucha (1940–1994)

Vítězství v Stanley Cupu roku 1940 mělo být pro New York Rangers začátkem dominance. Místo toho se stalo paradoxním mezníkem – posledním triumfem na celých 54 let, což dalo vzniknout legendárnímu „Prokletí roku 1940“. Toto období, které fanoušci dodnes připomínají s hořkosladkými pocity, bylo mixem izolovaných úspěchů, neproměněných nadějí a hrdinů, jejichž jména se navždy vepsala do historie klubu.

Temná léta a záblesky naděje (40.–60. léta)

Po vítězství v roce 1940 tým upadl do dlouhé krize. Druhá světová válka ochromila NHL a Rangers přišli o klíčové hráče odvedené do armády. Přesto se v této éře objevily postavy, které udržovaly plamen naděje:

Brankář Chuck Rayner, držitel Hart Trophy (1949–50) jako jediný gólman Rangers, jenž získal cenu pro nejužitečnějšího hráče ligy.

Útočník Andy Bathgate, kapitán a čtyřicítkař (1959), jehož technika a vůdcovství vynesly týmu alespoň účast ve finále Stanley Cupu v roce 1950 (prohra 4–3 na zápasy proti Detroit Red Wings).

Madison Square Garden v té době sice hýřil atmosférou, ale tým trpěl nedostatkem hloubky kádru a špatným managementem. V 60. letech se situace zlepšila s příchodem Emila „Cata“ Francise jako trenéra a generálního manažera, který postavil tým kolem hvězd jako Rod Gilbert, Jean Ratelle a Ed Giacomin. Tato generace, známá jako „GAG Line“ (Goal-A-Game), přinesla v sezóně 1971–72 nečekaný úspěch – finále Stanley Cupu, kde Rangers podlehli Bostonu Bruins v sérii plné kontroverzí (slavný gól Bobbyho Orra v přetížení).

70. a 80. léta: Blízko, ale stále daleko

Naděje vyvolané finálem v roce 1972 rychle vyprchaly. Ačkoli Rangers zůstali pravidelnými účastníky playoff, chyběla jim konzistence. Klubové legendy Gilbert a Ratelle sice překonávali rekordy (Gilbert se stal nejlepším střelcem v historii týmu s 406 góly), ale tým trápily:

Špatné draftové volby (např. neúspěšný výběr v 80. letech).

Rivalita s Islanders, kteří v té době vyhráli čtyři Stanley Cupy za sebou (1980–83), zatímco Rangers zůstali ve stínu.

Přesto i v temných časech zářily osobnosti jako Mike Richter (nastupující brankářská legenda) nebo Mark Messier, jehož éra však měla přijít až v 90. letech.

Závěr éry: Hořká příchuť a příslib změny

Rok 1994 se zdál být pro Rangers nedosažitelným snem. Padesát let bez titulu, frustrovaní fanoušci a tlak médií vytvářely toxickou atmosféru. Ale právě v této době se začala psát nová kapitola – generace Messiera, Leetche a Richter už čekala v zákulisí, aby prolomila prokletí.

Toto období sucha tak nebylo jen o neúspěchu. Bylo to 54 let tvrdé práce, nezlomné oddanosti fanoušků a přípravy na návrat mezi elitu. Jak ukázal rok 1994, někdy musí být pád nejhlubší, aby vzestup byl o to sladší.

Kontext: Tato kapitola propojuje sportovní neúspěchy s kulturním významem (např. rivalita s Islanders) a připravuje půdu pro dramatický návrat v následující části. Lze doplnit o konkrétní statistiky nebo citace hráčů (např. Gilbertovy vzpomínky na éru GAG Line).

4. Návrat na vrchol: 90. léta a slavný rok 1994

Devadesátá léta se pro New York Rangers zapsala do historie jako dekáda, kdy se konečně zlomilo „prokletí roku 1940“ – 54 let čekání na Stanley Cup. Toto období nebylo jen o sportovním triumfu, ale o dokonalém propojení charismatických osobností, dramatických zvratů a nezlomné víry fanoušků, kteří po desetiletích zklamání znovu uvěřili v zázrak. 

Stavba vítězného týmu 

Klíč k úspěchu položil generální manažer Neil Smith, který v letech 1991–1993 provedl sérii strategických tahů: 

- Příchod Marka Messiera z Edmontonu Oilers (1991) – vůdce s pěti Stanley Cupy v kapse, jenž svou auru vítěze přenesl na celý tým. 

- Rozvoj domácích talentů: Brian Leetch (obránce, budoucí držitel Conn Smythe Trophy), Mike Richter (brankář s reflexy kočky) a Adam Graves (střelec 52 gólů v sezóně 1993–94). 

- Doplňkové posily: Kevin Lowe (zkušený obránce), Glenn Anderson (útočník s šestou čakrou pro důležité góly) a Sergei Zubov (ofenzivní génius na modré čáře). 

Tým trénovaný Mikeem Keenanem sázel na agresivní ofenzivu a psychologickou odolnost – vlastnosti, které se ukázaly jako rozhodující v playoff. 

Cesta plná překážek 

Sezóna 1993–94 začínala slibně (1. místo v Atlantic Division), ale skutečná zkouška přišla v playoff: 

1. První kolo proti New York Islanders (4–0) – Dominance Rangers, která ukázala, že rivalové z Long Islandu už nejsou hrozbou. 

2. Druhé kolo proti Washington Capitals (4–3) – Richterův hrdinský výkon v sedmém zápase (42 zákroků) a klíčový gól Messiera. 

3. Konferenční finále proti New Jersey Devils (4–3) – Největší drama celé cesty. Po prohře 2–3 v sérii Messier veřejně slíbil vítězství v šestém zápase – a splnil to hattrickem. Sedmý zápas rozhodl v prodloužení Stephane Matteau svým nezapomenutelným gólem kolem Martina Brodeura. 

Finále proti Vancouver Canucks 

Bitva s Canucks (vedenými Trevorem Lindenem a Pavlem Burem) se stala legendou: 

- Zranění Leetche a Messiera – Oba hráči bojovali přes bolest, Leetch navíc jako první obránce v historii Rangers získal Conn Smythe Trophy za nejlepšího hráče playoff. 

- Zaklínadlo „1940“ – Fanoušci Canucks v rámci psychologického nátlaku vyvěsili v Madison Square Garden transparent s tímto letopočtem. Rangers jej proměnili v motivaci. 

- Závěrečná scéna: Richterův zákrok proti Gregu Adamsovi v poslední minutě sedmého zápasu a následné oslavy – konečně 4:3 v sérii a Stanley Cup po 54 letech! 

Dědictví roku 1994 

Tento titul nebyl jen sportovním úspěchem, ale kulturním fenoménem: 

- Messierův slib se stal synonymem vůdcovství a dodnes se cituje v motivačních přednáškách. 

- Návrat hokeje do centra New Yorku – MSG praskal ve švech, celebrity od De Nira po Spike Lee se staly pravidelnými hosty. 

- Generační inspirace – Pro dnešní hvězdy Rangers (Panarin, Fox) je tým z roku 1994 vzorem. 

I když následující roky přinesly spíše zklamání (včetně rozpadu týmu kvůli finančním problémům), rok 1994 zůstává nezpochybnitelným vrcholem klubové historie – důkazem, že i nejdelší sucho může skončit, když se sejdou správní lidé, správný čas a nekonečná vůle vyhrát. 

5. Moderní éra (2000–současnost)

Po euforii z roku 1994 vstoupili New York Rangers do nového tisíciletí s očekáváním, že naváží na svou slávu. Místo toho následovala éra rozporů – od finančního kolapsu a rekonstrukce týmu až po vzestup nové generace, která dnes usiluje o návrat Stanley Cupu do New Yorku. 

Temné období a restart (2000–2010) 

Po výhře v roce 1994 tým čelil finančním problémům a špatným manažerským rozhodnutím. Klíčové okamžiky této dekády: 

- „Dopis fanouškům“ z roku 2004 – Generální manažer Glen Sather veřejně přiznal, že tým potřebuje kompletní přestavbu. Následoval odprodej hvězd (např. Jaromír Jágr v roce 2008) a sázka na mladé talenty. 

- Éra Henrika Lundqvista – Švédský brankář, přezdívaný „Král“, se stal tváří franšízy. S jeho příchodem (2005) začala stabilizace: 7 účastí v playoff za 8 let, včetně finále Východní konference v roce 2014. 

- Zrod nového kapitána – Ryan Callahan a později Ryan McDonagh převzali roli vůdců, ale chyběla jim hloubka kádru pro finální úspěch. 

Nová naděje: Panarin, Šestjorkin a éra Druryho (2015–současnost) 

Od roku 2015 Rangers postupně budovali tým schopný konkurovat nejlepším: 

1. Draftové úspěchy – Výběr Adama Foxe (Norris Trophy 2021) a Igora Šestjorkina (Vezina Trophy 2022) ukázal, že klub dokáže vychovávat elitu. 

2. Příchod Artemiho Panarina (2019) – Ruský kouzelník s kontraktem za 81 milionů dolarů okamžitě pozvedl útočnou linii. Jeho spolupráce s Mikou Zibanejadem a Chrisem Kreiderem vytvořila jednu z nejnebezpečnějších formací ligy. 

3. Vrchol v roce 2022 – Pod vedením trenéra Gerarda Gallanta se Rangers probojovali do finále Východní konference, kde podlehli Tampa Bay Lightning. Šestjorkinova zákroková převaha a Panarinova kreativita naznačily, že tým má potenciál. 

Současné výzvy (2023–2025) 

- Trenérské změny – Nástup Petera Lavioletteho (2023) přinesl důraz na defenzivní disciplínu, ale playoff 2024 skončilo v druhém kole. 

- Kapitánská otázka – Po odchodu McDonagha tým hledá nového lídra (kandidáti: Jacob Trouba nebo Mika Zibanejad). 

- Tlak na trofej – Smlouvy Panarina (34 let v roce 2025) a Šestjorkina vyžadují rychlý úspěch. 

Budoucnost: Naděje vs. realita 

Rangers dnes stojí na rozcestí: 

- Silné stránky: Hvězdné jádro (Panarin, Fox, Šestjorkin), hluboký kádr a finanční možnosti. 

- Rizika: Stárnutí klíčových hráčů a konkurence v Atlantic Division (Florida, Toronto). 

Ačkoli Stanley Cup od roku 1994 stále chybí v trofejní vitríně, moderní éra Rangers dokázala něco stejně důležitého – vrátit týmu respekt a víru, že ztracená sláva může být znovu dobyta.

6. Rangers a jejich místo v kultuře

New York Rangers nejsou pouze klubem NHL – jsou kulturní institucí, která po celé století formovala identitu města, inspirovala umělce a stala se symbolem newyorské odolnosti. Od ikonické arény po záběry v hollywoodských filmech, Rangers pronikli do kolektivního vědomí daleko za hranice sportu. 

1. Madison Square Garden: Katedrála hokeje 

Čtvrtá a současná verze MSG (otevřená 1968) je víc než jen domovskou arénou – je to kulturní fenomén. 

- Architektonický symbol: Kruhový design s charakteristickým stropem a neonovým logem se objevuje v nesčetných filmech (např. Rocketman o Eltonu Johnovi). 

- Koncerty a hokej: Zatímco Rolling Stones nebo Madonna hráli pro tisíce fanoušků, led pod podlahou vždy patřil Rangers. Toto propojení sportu a showbyznysu je typicky newyorské. 

- Tradiční rituály: Od modrého koberce při draftu po legendární varhanní znělku – každý detail vytváří nezaměnitelnou atmosféru. 

2. Rivalita jako kulturní válka 

Soupeření s New York Islanders a New Jersey Devils překračuje sportovní rovinu: 

- Islanders vs. Rangers: Střet „elitního Manhattanu“ s „pracovním Long Islandem“ odráží sociální rozdíly v regionu. V 80. letech, kdy Islanders vyhráli 4 Stanley Cupy, se jejich fanoušci vysmívali Rangers transparenty „1940–2024: Still Waiting“. 

- Bitva o Hudson River: Zápasy s Devils jsou plné dramat (např. slavná bitva v roce 2012, kdy 3 hráči dostali match penalty). 

3. Rangers v popkultuře 

- Film a televize: Dres New York Rangers nosí postavy v seriálu Friends (Joeyův oblíbený tým), objevují se v Die Hard: With a Vengeance (Bruce Willis v tričku Messiera) nebo v dokumentu The Last Dance (Michael Jordan přirovnává Bulls k Rangers z roku 1994). 

- Literatura: Kniha  „When the Garden Was Eden“  (Harvey Araton) popisuje zlatou éru MSG, včetně hokejových legend. 

- Móda: Klasický modro-červeno-bílý hokejove dresy je oblíbený mezi celebritami (John McEnroe, Robert De Niro) a stal se streetwearovým hitem. 

4. Fanoušci: Krevní oběh týmu 

- Celebrity na tribunách: Od Spike Lee po Lady Gaga – věrní fanoušci z řad umělců posilují image Rangers jako „glamour“ týmu. 

- Tradiční písně: „Let’s Go Rangers!“ rozeznívá MSG už od 70. let, stejně jako „Potvin Sucks!“ (odpověď na kontroverzní zákrok Islanders kapitána z roku 1979). 

- Generační předávání: Dědečkové vyprávějí vnoučatům o Gilbertovi, otcové o Messierovi a dnešní děti fandí Panarinovi. 

5. Odkaz pro město 

Rangers jsou ztělesněním newyorské mentality: 

- Diverzita: Od ruských hvězd (Panarin, Šestjorkin) po kanadské leadery (Fox) – tým odráží multikulturní DNA města. 

- Odolnost: Stejně jako New York po 11. září nebo pandemii, i Rangers se vždy dokázali zvednout z krizí (např. po lockoutu 2004). 

Závěr kapitoly 

New York Rangers nejsou jen o gólech a trofejích. Jsou o hudbě varhan v MSG, o vzduchu plném popcornu při prodloužení, o transparentech, které píše historie. Ať už vlétne Stanley Cup do New Yorku příští rok, nebo za dekádu, jedno je jisté – kultura Rangers přežije všechny výkyvy výsledků. 

7. Závěr

Stoletá historie New York Rangers je příběhem o vášni, která překonává čas. Od založení v roce 1926 přes slzy radosti v roce 1994 až po dnešní boje o Stanley Cup tento klub dokázal, že jeho modro-červeno-bílá barva není jen o hokeji – je o nezlomné duši New Yorku. 

1. Dědictví, které inspiruje 

Rangers zanechali stopu, jež sahá daleko za mantinely NHL: 

- Tradiční hodnoty: Houževnatost prvních hvězd jako Bill Cook nebo Lester Patrick žije dál v současných hráčích. Artemi Panarin dnes nosí dres se stejnou hrdostí jako kdysi Mark Messier. 

- Kulturní ikona: Madison Square Garden, rivalita s Islanders nebo slavné dresy v seriálu Friends – Rangers se stali nedílnou částí městské identity. 

- Fanouškovská věrnost: Generace newyorských rodin předávají lásku k týmu, ať už zažívá éru triumfů, nebo sucha. 

2. Lekce z historie 

Cesta Rangers ukazuje, že úspěch není lineární: 

- Přijetí neúspěchu: 54 let čekání na Stanley Cup (1940–1994) naučilo klub i fanoušky trpělivosti a pokoře. 

- Inovace: Od Patrickových revolučních taktik po moderní analytické přístupy dneška – Rangers vždy hledali způsoby, jak zůstat relevantní. 

- Lidský faktor: Vztahy jako Messier–Leetch–Richter nebo dnešní duo Panarin–Šestjorkin dokazují, že chemie v šatně je stejně důležitá jako talent. 

3. Kam směřují dnes? 

V roce 2025 stojí Rangers před zásadní výzvou: 

- Tlak na trofej: S jádrem tvořeným Panarinem (33 let), Foxem (27 let) a Šestjorkinem (29 let) má tým okno příležitosti, které nesmí promarnit. 

- Soupeření s novou generací: Tampa Bay, Colorado nebo Edmonton – konkurence nikdy nebyla silnější. 

- Návrat k kořenům: Stejně jako v 90. letech i dnes tým potřebuje kombinaci zkušeností (Kreider) a mladé energie (Lafrenière). 

4. Proč Rangers přetrvávají? 

Odpověď je jednoduchá: Jsou zrcadlem města, které nikdy nespí. New York miluje vítěze, ale ctí i ty, kteří bojují do posledního hvizdu. Ať už příští Stanley Cup vyhrají za rok, nebo za dvacet, jedno je jisté – příběh Rangers neskončí. Je to nekonečná saga o hrdosti, modrých dresech a tichém slibu, který visí ve vzduchu Madison Square Garden: „Jednou to zase přijde.“  

Verwante Tags