1. Úvod

Když v roce 1998 vstoupili Nashville Predators do NHL jako jeden z nových expanzních týmů, málokdo předpokládal, že se z nich stane jeden z nejrespektovanějších klubů ligy. V jižanském státě Tennessee, kde ledoví hokej dlouho patřil k exotickým sportům, musel tým nejprve překonat nedůvěru fanoušků i skeptických analytiků. Dnes, téměř tři desetiletí poté, jsou Predators synonymem vytrvalosti, chytrého managementu a nezlomné fanouškovské podpory. Jejich cesta od outsiderů k pravidelným účastníkům play off a finalistům Stanley Cupu (2017) je příběhem promyšlené strategie, kulturní revoluce a schopnosti přetavit výzvy v příležitosti. 

Tento článek mapuje klíčové fáze vývoje týmu: od bojů o přežití v prvních letech, přes vytvoření jedinečné identity „Smashville“, až po současné ambice ovládnout NHL. Zaměřuje se nejen na hráčské legendy (jako Pekka Rinne nebo Roman Josi), ale také na rozhodnutí managementu, která změnila Predators v modelový příklad úspěšné expanze. S ohledem na aktuální sezónu (2025) se ptá: Jsou Predators připraveni konečně vyhrát Stanley Cup, nebo je jejich cesta ještě delší, než se zdá? 

2. Počátky: Boj o přežití v netradičním hokejovém regionu

Když v roce 1998 získalo Nashville právo na expanzní tým v NHL, místní fanoušci netušili, jak náročná cesta je čeká. V regionu, kde vládlo ragby, baseball a především country hudba, byl lední hokej považován za exotickou kuriozitu. První zápasy Predators v hale Nashville Arena (později přejmenované na Bridgestone Arena) připomínaly spíše experiment než profesionální sportovní podnik. Nízká návštěvnost, omezený rozpočet a tým složený z hráčů, které jiné kluby nechtěly – to byly realitu, s níž se musel tým vypořádat.

Expanzní prokletí a první kroky

První sezóna (1998–1999) skončila s žalostným bilancí 28–47–7. Tým postrádal hvězdy a strategii; většina sestavy se skládala z volných hráčů a draftových „přebytků“. Generální manažer David Poile však měl jasnou vizi: místo okamžitých úspěchů vsadil na dlouhodobý růst. Klíčovým rozhodnutím byl draft 2003, kdy Predators získali obránce Shea Webera (v 2. kole) a Kevina Kleina – hráče, kteří se stali pilíři budoucí obrany.

Kulturní bariéry a boj o fanoušky

V Tennessee nebylo snadné přesvědčit lidi, aby místo country koncertů navštěvovali hokejové zápasy. Marketingový tým proto vsadil na nekonvenční přístup:

Spojení hokeje s místní kulturou (např. předzápasové koncerty country hudby).

Cílení na rodiny a mládež prostřednictvím dostupných vstupenek.

Vytvoření maskota Gnash, hybridního predátora, který symbolizoval agresivní styl týmu.

Finanční nejistota a hrozba přesunu

Na přelomu tisíciletí tým málem zanikl. V roce 2007 hrozilo, že Predators budou kvůli dluhům prodáni a přestěhováni (např. do Kanady). Zachránila je až místní skupina investorů vedená Davidem Freemanem, která tým koupila a slíbila udržet ho v Nashville. Toto rozhodnutí se ukázalo jako zlomové – stabilizovalo klub a umožnilo mu začít budovat konkurenceschopný tým.

Zrod „jižanského hokeje“

I přes počáteční potíže se Predators postupně stali průkopníky hokeje na Jihu. Jejich zápasy získaly pověst divokých, fyzických střetů, které odrážely tvrdou povahu regionu. Fanoušci si osvojili frázi „Smashville“ – odkaz na agresivní styl hry i hlučnou atmosféru v hale. Tato identita později definovala celou franšízu.

Klíčové momenty éry:

1998: První zápas v historii (prohra 1–3 proti Floridě).

2003: Draft Shea Webera – budoucího kapitána a symbolu týmu.

2007: Záchrana týmu před přesunem díky místním investorům.

Počáteční roky Predators byly lekcí přežití, ale také důkazem, že i v „nehokejovém“ regionu lze vybudovat vášnivé společenství fanoušků. Tato fáze položila základy pozdější slávy – ukázala, že Nashville nehodlá být jen dalším zapomenutým expanzním týmem.

3. Budování identity: Od obětí k „Smashville“

Přechod Nashville Predators z bezvýznamného nováčka na respektovaný tým NHL nebyl jen o výsledcích na ledě, ale především o vytvoření jedinečné kultury, která by spojila hráče, fanoušky a celé město. V polovině 2000. let se zrodil fenomén „Smashville“ – kombinace tvrdého, fyzického hokeje a jižanské nezdolnosti, která změnila vnímání týmu nejen v Tennessee, ale v celé lize.

Základy identity: Obrana a brankáři jako pilíře

Klíčovým stavebním kamenem se stala defenzivní filozofie. Pod vedením trenéra Barryho Trotze (2007–2014) Predators prosazovali systém založený na disciplínované obraně a brilantních brankářích. Pekka Rinne, draftovaný v roce 2004, se postupně vypracoval v jednoho z nejlepších gólmanů NHL. Jeho rivalita s Henrikem Lundqvistem nebo Careyem Pricem dodávala zápasům dramatičnost. Rinneho čísla (369 vítězství v NHL Dresy) a charisma z něj udělaly tvář franšízy.

Fyzický hokej a rivalita s Blackhawks

Predators si získali pověst týmu, který „nepodá žádný gól zadarmo“. Agresivní styl obránců jako Shea Weber (jeho střely z modré čáry doslova děsily soupeře) nebo Roman Josi (budoucí kapitán a držitel Norris Trophy) definoval „Smashville“ jako místo, kde si soupeři odnášeli nejen porážky, ale i modřiny.

Rivalita s Chicago Blackhawks se stala legendární. Playoffové série v letech 2010, 2015 a 2017 (včetně „zametání“ Blackhawks v prvním kole 2017) ukázaly, že Predators už nejsou pouhým terčem, ale rovnocenným soupeřem.

Fanouškovská revoluce: Bridgestone Arena jako pevnost

Atmosféra v hale se změnila díky fanouškům, kteří přijali hokej jako součást místní identity:

Tradiční pokřik „It’s all your fault!“ směrem k soupeřovu brankáři po každém gólu.

Žluté trička – odkaz na barvy Tennessee, které vytvořily moře jednoty.

Předzápasové ceremonie s country hudbou a laserovou show, jež spojovaly hokej s jižanskou kulturou.

Marketingový génius: Od maskota po hvězdné hosty

Management vsadil na kreativní marketing:

Maskot Gnash (hybrid tygra a draka) se stal symbolem agresivity.

Návštěvy celebrit jako Carrie Underwood (manželka Mikea Fishera) nebo Luke Bryan přitáhly mediální pozornost.

Projekt „Hockey 101“ učil místní fanoušky pravidlům hokeje, čímž rozšířil základnu.

Smashville jako globální značka

Do roku 2010 se přezdívka „Smashville“ stala synonymem pro:

Nekonformní hokejovou kulturu – mix jižanské pohostinnosti a NHL brutality.

Tým, který nikdy nevzdává boj – i při špatných výsledcích (např. sezóna 2013–2014 bez play off) fanoušci zůstali věrní.

Model úspěšné expanze – inspirace pro další „netradiční“ týmy jako Vegas Golden Knights.

Klíčové momenty éry:

2006: První playoff v historii (prohra s Detroitem).

2011: Roman Josi debutuje v NHL – začátek nové éry obrany.

2014: Barry Trotz odchází, ale filozofie „obrana první“ přetrvává.

Tato kapitola ukazuje, jak Predators překonali stereotyp „nezajímavého nováčka“. Díky kombinaci tvrdého hokeje, chytrého marketingu a loajálních fanoušků se z „obětí“ stali ikoničtí vyzyvatelé, jejichž identita přetrvává dodnes. V roce 2025 je „Smashville“ stále živý – ať už v srdcích fanoušků, nebo v herním stylu týmu.

4. Průlomové momenty a playoffové úspěchy

Dres Nashville Predators k respektu v NHL byla dlážděna dramatickými okamžiky, které postupně měnily vnímání týmu z „překvapivého outsidera“ na vážného kandidáta na Stanley Cup. Zatímco první playoffové účasti byly spíše symbolické, éra po roce 2010 přinesla skutečné historické milníky, jež navždy změnily tvář franšízy. 

První kroky: Boj o uznání (2004–2011) 

- 2004: Historické první playoff 

  Po šesti letech existence se Predators poprvé probojovali do play off, kde padli s Detroitem Red Wings (2–4). I přes porážku šlo o signál, že tým přestává být jen „expanzním projektem“. 

- 2007: První série vítězství 

  V sérii proti San Jose Sharks Predators poprvé vyhráli playoffový zápas (výhra 5–2 v Game 3), ale celkově opět podlehli. Klíčovou postavou byl tehdy Paul Kariya, jeden z prvních opravdových hvězd týmu. 

Zlom 2011–2016: Od tvrdého týmu k elitě 

- 2011: První postup do druhého kola 

  Po vítězství nad Anaheimem Ducks (4–2 v sérii) Predators poprvé postoupili dále. Brankář Pekka Rinne zazářil s úspěšností zákroků 94,7 %. 

- 2016: Bitva s Anaheimem a kontroverze 

  V sérii proti Ducks Predators prohráli 3–4, ale zápas Game 4 se stal legendou díky gólu Shea Webera z 60 metrů. Tato série ukázala, že tým dokáže konkurovat i fyzickým gigantům. 

Magický rok 2017: Cesta do finále Stanley Cupu 

Sezóna 2016–2017 se stala největším milníkem v historii týmu. Predators, kteří do play off postoupili jako poslední západní tým (divoká karta), překvapili celý hokejový svět: 

1. „Zametení“ Chicago Blackhawks (4–0) – První tým v historii NHL, který vyřadil první nasazený tým bez jediné prohry. 

2. Vítězství nad St. Louis Blues (4–2) – Roman Josi a Filip Forsberg zářili v útoku, Rinne v bráně. 

3. Finále proti Pittsburghu Penguins – Přes hrdinské výkony (včetně hattricku Pontuse Åberga v Game 2) Predators podlehli 2–4. Fanoušci však vytvořili v Bridgestone Areně atmosféru, kterou NHL označila za „nejlepší v historii“. 

Následné roky: Potvrzení statusu elitního týmu 

- 2018: Presidents’ Trophy 

  S 117 body se Predators stali nejlepším týmem základní části. V play off však nečekaně vypadli s Winnipeg Jets (3–4). 

- 2019–2024: Konzistence v play off 

  I po odchodu Rinneho (2021) tým pokračoval v pravidelných účastech v play off, zejména díky Juuse Sarosovi (nástupce v bráně) a kapitánovi Romanu Josimu (Norris Trophy 2020). 

5. Strategie úspěchu: Management a dlouhodobá vize

Cesta Nashville Predators z ligového outsidera na respektovaného kandidáta na Stanley Cup nebyla dílem náhody, ale výsledkem promyšlené strategie, která kombinovala chytrou správu kapitálu, excelentní skauting a neochvějnou trpělivost. Zatímco jiné týmy vsadily na rychlé úspěchy prostřednictvím drahých hvězd, Predators se stali mistry v budování zevnitř – a jejich filozofie dnes slouží jako vzor pro celou NHL. 

1. David Poile: Architekt stability 

Generální manažer David Poile (ve funkci 1998–2023) vytvořil unikátní model řízení založený na: 

- Důsledném draftování: Místo obchodování za hotové hvězdy vsadil na vývoj vlastních talentů. Příklady: 

  - *Shea Weber* (draftován 2003, 2. kolo) – později kapitán a symbol týmu. 

  - *Roman Josi* (2008, 2. kolo) – držitel Norris Trophy a srdce obrany. 

  - *Juuse Saros* (2013, 4. kolo) – nástupce Rinneho, jeden z nejlepších brankářů ligy. 

- Kultuře loajality: V éře rychlých změn udržel klíčové hráče (Josi, Rinne, Forsberg) dlouhodobě v týmu, což posílilo soudržnost. 

- Flexibilitě v obchodech: Přelomový byl například trade za *Filipa Forsberga* (2013), kdy získal budoucí hvězdu za zkušeného, ale stárnoucího Martina Erata. 

2. Farmářský systém: Milwaukee Admirals jako líheň talentů 

Až 70 % hráčů základní sestavy Predators v posledních 15 letech prošlo farmou v Milwaukee Admirals (AHL). Tento systém umožnil: 

- Plynulou náhradu odcházejících hráčů (např. přechod od Rinneho k Sarosovi). 

- Testování taktik – trenéři AHL a NHL spolupracovali na jednotném herním stylu. 

- Nízké náklady: Mladí hráči s vývojovým potenciálem byli finančně výhodnější než drahé volné agentury. 

3. Trenérské přístupy: Od Trotze k Hynesovi 

- Barry Trotz (1998–2014): Definoval „obranu první“ a vytvořil kulturu disciplíny. Jeho systém připravil půdu pro pozdější úspěchy.  

- Peter Laviolette (2014–2020): Přidal ofenzivní rozměr (např. využití mobilních obránců jako Josi), což vedlo k finále Stanley Cupu 2017. 

- John Hynes (2020–současnost): Kombinuje fyzický styl s moderní rychlostí, klíčový pro adaptaci na současnou NHL (2025). 

4. Ekonomická udržitelnost: Jak Predators změnili pravidla 

I v malém trhu dokázal tým maximalizovat příjmy: 

- Bridgestone Arena jako multifunkční centrum: Koncerty (od country po pop) generují 40 % příjmů mimo hokej. 

- Místní vlastnictví: Od roku 2007 tým vlastní skupina místních investorů, kteří odmítli přesun (na rozdíl od Atlanta Thrashers). 

- Chytré investice: Místo utrácení za „superhvězdy“ (např. Auston Matthews) tým vsadil na vyváženou sestavu (např. smlouvy pro Forsberga a Josi pod tržní hodnotou). 

5. Dlouhodobá vize: Proč to stále funguje? 

V červnu 2025 stojí Predators před novými výzvami, ale jejich strategie zůstává konzistentní: 

- Důraz na skauting: V éře salary capu je nalezení „skrytých klenotů“ (jako byl Saros) klíčové. 

- Rozvoj infrastruktury: Nové tréninkové centrum (2023) a investice do analýzy dat (AI pro hodnocení hráčů). 

- Fanouškovská loajalita: Tým nikdy nesáhl k „tankování“ (úmyslně špatné výsledky pro lepší draft), což udrželo důvěru publika. 

6. Výzvy a budoucnost

V červnu 2025 stojí Nashville Predators na rozcestí. Zatímco jejich cesta od expanzního týmu k respektovanému konkurentovi je nepopiratelným úspěchem, současná NHL – s její rostoucí konkurencí, ekonomickou nestabilitou a novými strategickými trendy – před ně staví zásadní otázky. Jak udržet status elitního týmu? A je konečné vítězství v Stanley Cupu reálné, nebo zůstane pouhým snem? 

1. Aktuální výzvy (2025) 

a) Generační obměna 

- Stárnoucí jádro: Roman Josi (35 let) a Filip Forsberg (30) jsou stále klíčoví, ale tým potřebuje nové lídry. 

- Nahrazení Sarose: Juuse Saros sice zůstává špičkovým brankářem, ale chybí jasný nástupce (Yaroslav Askarov zatím nedosáhl očekávaného potenciálu). 

b) Ekonomické tlaky 

- Salary cap: S rostoucími platy Forsberga (8,5 milionu ročně) a Josiho (9 milionů) má tým omezený prostor pro posily. 

- Malý trh: Nashville není Toronto ani New York – nábor volných hráčů vyžaduje kreativitu (např. prodej „jižanského šarmu“ místo vyšších platů). 

c) Konkurence v Central Division 

- Colorado Avalanche a Dallas Stars mají hlubší kádry. 

- Utah Hockey Club (nově přesunutý tým z Arizony) může změnit dynamiku divize. 

2. Strategie pro nadcházející sezónu 

a) Draft 2025: Hledání skrytých klenotů 

- Predators mají 18. výběr v 1. kole – klíčové je najít hráče, který může pomoci do 2–3 let (např. útočník nebo obránce s vysokým hokejovým IQ). 

- Priorita: Rychlý křídelník nebo fyzický obránce, který doplní současný styl. 

b) Volní hráči a trady 

- Možné cíle: 

  - Jake Guentzel (pokud bude cenově dostupný) jako posila útoku. 

  - Zkušený obránce na krátkou smlouvu (např. Brett Pesce). 

- Obchodovatelní aktiva: Možnost využít mladé hráče (např. Luke Evangelista) jako „měnu“ pro okamžitou posilu. 

c) Rozvoj mládeže 

- Yaroslav Askarov: Jeho progres v AHL bude rozhodující pro budoucnost brankářské pozice. 

- Joakim Kemell a Fedor Svečkov: Dva nadějní útočníci, kteří by mohli posílit tým již v sezóně 2025/26. 

3. Dlouhodobá vize (2025–2030) 

a) Postupné předávání štafety 

- Přechod od éry Josiho a Forsberga k nové generaci (např. Kemell, Svečkov). 

- Budování kolem Juuse Sarose (pokud zůstane) nebo investice do mladého brankáře. 

b) Inovace v managementu 

- Nový generální manažer Barry Trotz (od 2023) musí prokázat, že dokáže navázat na úspěchy Davida Poila. 

- Využití pokročilé analytiky (AI, tracking dat) k identifikaci undervalued hráčů. 

c) Udržení „Smashville“ kultury 

- Fanoušci jsou stále klíčoví – Bridgestone Arena musí zůstat „pevností“. 

- Marketingové projekty jako „Predators Pride“ (podpora LGBTQ+ komunitě) rozšiřují fanouškovskou základnu. 

4. Scénáře budoucnosti 

- Optimistický: Kombinace chytrých draftů a strategických posil může do 3 let vrátit Predators do finále Stanley Cupu. 

- Realistický: Pravidelná play off, ale bez hlubokého postupu kvůli konkurenci (Colorado, Edmonton). 

- Pesimistický: Pokud Askarov nebo mladí útočníci neprosadí, tým se může propadnout do středu tabulky. 

7. Závěr

Cesta Nashville Predators od skromných začátků v roce 1998 po současné ambice ovládnout NHL je příběhem o vytrvalosti, vizi a nezlomné víře – nejen hráčů a managementu, ale i fanoušků, kteří proměnili „jižanský experiment“ v hokejový fenomén. Dnes, v červnu 2025, stojí tým před zrcadlem své vlastní historie: stejně jako kdysi bojoval o přežití, nyní bojuje o definitivní přerod z „respektovaného vyzyvatele“ na držitele Stanley Cupu. 

Odraz minulosti: Co Predators naučila jejich vlastní cesta? 

- Geografie není osud: V regionu bez hokejové tradice vybudovali kulturu, která inspiruje celou NHL (viz úspěch Vegas Golden Knights). 

- Trpělivost se vyplácí: Místo zkratek přes drahé hvězdy vsadili na vlastní výchovu talentů (Josi, Forsberg, Saros). 

- Fanoušci jako hybatelé změny: Bez věrného „Smashville“ by Bridgestone Arena nikdy nebyla jedním z nejhlasitějších stadionů ligy. 

Stav týmového snu v roce 2025 

Letošní sezóna znovu potvrdila, že Predators patří mezi elitní týmy, ale také odhalila křehkost jejich pozice: 

- Silné stránky: 

  - Stále funkční systém „obrana první“ s Josim a Sarosem. 

  - Schopnost najít skryté talenty (např. Luke Evangelista). 

  - Ekonomická stabilita – tým je finančně zdravý i v éře salary capu. 

- Achillovy paty: 

  - Závislost na stárnoucích hvězdách (Josi už není ve špičkové formě). 

  - Nejistota kolem Askarovova vývoje – bude dostatečně silný nástupce Sarose? 

Co bude dál? 

Budoucnost franšízy závisí na třech pilířích: 

1. Generační obměna 

   - Zda se mladí hráči (Kemell, Svečkov) stanou novými tvářemi týmu. 

   - Zda management dokáže najít „dalšího Forsberga“ v draftu 2025. 

2. Strategická odvaha 

   - Bude Barry Trotz ochotný udělat riskantní, ale potřebný krok (např. obchodovat pro špičkového útočníka)? 

3. Uchování kultury 

   - „Smashville“ musí zůstat živé – i když se změní jména na dresech. 

Poslední slovo: Proč na Predators stále věříme? 

Protože jejich příběh nikdy nebyl o okamžitém úspěchu. Byl o pomalém, ale jistém budování – cihlu po cihle, zápas po zápase. I když Stanley Cup stále uniká, samotná skutečnost, že o něj dnes Predators vážně usilují, je vítězstvím. Ať už ho nakonec vyhrají, nebo ne, už teď dokázali něco výjimečného: v zemi country music vytvořili hokejové srdce, které bije stále silněji.  

Verwante Tags